Medal of Honor: Warfighter

• atraktivní prostředí
• docela zábavné střílení
• povedené zvukové efekty

• po všech stránkách nenápadité
• technické nedostatky
• kampaň je velmi krátká

Medal of Honor: Warfighter není zajímavá ani kdovíjak kvalitní hra. Je tu především proto, že se takové hry zrovna prodávají. Bohužel je to na ní hodně znát.

Pokud jste od titulu Medal of Honor: Warfighter čekali cokoliv jiného než nalinkovanou a efektní střelnici, budete zklamáni. Radost neudělá ani množství chyb.

Herní průmysl má problém. Ty největší prostředky totiž investuje do titulů, které zabředly do určitého schématu a nejsou schopné se z něj vymanit. Příběhové kampaně titulů jako Modern Warfare, Battlefield, Black Ops, ale třeba i nedávného bondovského propadáku 007 Legends jsou si podobné jako vejce vejci.

Tyto hry se sice odehrávají po všech koutech světa a tváří se v tomto ohledu atraktivně, jenže to je k ničemu, když hráče nenechají zajímavá prostředí objevovat, tlačí je jedním koridorem kupředu a nechají je dělat pouze jediné: únavně střílet po stovkách nepřátel. Bohužel musíme říci, že nový Medal of Honor je přesně takový. Navíc nezdařenými pokusy o invenci dokazuje, že tento žánr snad ani reformovat nelze.

Opět se vypravíte na protiteroristické tažení, tentokrát například do Sarajeva, Somálska, Dubaje či na Filipíny. Zlí hoši jsou aktivní pocelémsvětě a američtí vojáci Preacher a Stomp jsou jim neustále v patách.

Většinu hry strávíte, jako už tolikrát, v hratelných vzpomínkách. Celkem 13 misí je usazeno v příběhu, vyprávěném relativně dlouhými renderovanými sekvencemi, kterému se tvůrci pokusili propůjčit osobní rozměr.

Osobní rozměr

Tom Preacher a jeho žena se za dobu jehoslužbyodcizili. Hráči nyní mohou přihlížet, jak k sobě ještě s dcerou Bellou opět nacházejí cestu. Preacher totiž hodil flintu do žita poté, co se těžce zranil při misi v Madridu, a s válkou užnechcemít nic společného. To by rád změnil jeho kamarád Stomp, který zjevně ví, jak na to.

Možná to byl na začátku dobrý nápad, jenže v podání autorů Medal of Honor: Warfighter je křečovitý a jeho vyznění šustí papírem. Jako by si tvůrci na začátku vývoje sedli ke stolu a horečně vymýšleli, co by v takové válečné akci nemělo chybět.

Motiv válečného veterána a jeho rodiny napadne v USA asi každého, stejně jako snaha o senzaci trochou politické nekorektnosti v podobě tutoriálu, který si projdete v roli jemenského bojovníka za šíření islámu.

Klasika na jeden způsob

Drtivá většina misí se odehrává v klasickém Call of Duty stylu, kdycestujetez jednoho exotického místa na druhé a ve zcela nalajnovaných úrovních pálíte po vybíhajících vojácích.

Pravdou je, že aspoň tu a tam dokáže nový Medal of Honor překvapit, zejména pak osvěžujícímiautomobilovýmihoničkami. Ale i ty působí až příliš naskriptovaně a asi nenínáhodou, že se vám pronásledovaného podaří dopadnout vždy přibližně na stejném místě.

Přestože Medal of Honor nelze proběhnout zcela bezhlavě a je potřeba tu a tam využít ke krytí překážek, které se vyskytují v dostatečném množství, není dohrání vůbec nic náročného. Neříkáme, že ono v podstatě bezduché střílení není těch pár hodin zábavné, ale motivaci, napětí ani výzvu v něm nehledejte. 

Je to herní konzumace v tom nejprostším slova smyslu. Nepřátel je tolik, že už o nich tak ani nepřemýšlíte. Jsou to jen figury na odstřel. Tomuto chápání nahrávají i svým chováním, kdy se nezmůžou na nic jiného než v daných intervalech vykukovat a pálit, případně se na vás bezhlavě vrhat.

Při hraní Medal of Honor: Warfighter budete mít zase jednou pocit, jako kdyby někdo zprůměroval a převařil prvky z ostatních her tohoto žánru a opět vám je předložil. Zkrátka tenstarýdobrý standard. Pochopíte to například při otevírání, vykopávání a rozstřelovánídveří. To samozřejmě nemůže probíhat standardně, ale musí se při něm zpomalit čas jako v Modern Warfare 2.

Jenže těch dveří je ve hře asi sto a někde v polovině to začne být neskutečně otravné. Když ke konci hry narazíme na další dveře, vypadne z jednoho ze spolubojovníků vtipná věta: "Cože? Ještě jedny zamčené dveře?" Tehdy pochopíte, že autoři si toho, co napáchali, byli moc dobře vědomi a ztratíte s nimi jakékoliv slitování.

Na pohled pěkné

Medal of Honor: Warfighter nevypadá špatně. Jakoby to ale s grafickým nástrojem Frostbite 2 vůbec šlo! Takový Battlefield 3 však vypadá ještě lépe: nemá tak odbyté textury a nabízí mnohem lepší efekty. Ve Warfighteru si navíc příliš neužijete zničitelného prostředí, které přichází ke slovu prakticky jen ve spojení s podpůrnou palbou.

Přes objemnouopravu, která vyšla vdenvydání, ve hře zůstalo požehnané množství chyb. Stalo se nám například, že nás spolubojovníci natlačili do míst, s nimiž hra vůbec nepočítala a ze kterých se nelze dostat.

Parťáci se také rádi natrvalo zasekávají v cestě nebo procházejí stěnami. Velké problémy má také zvuk, který se někdy opožďuje (třeba výbuch granátu) nebo se nedostaví vůbec.

Medal of Honor: Warfighter tak v příběhové kampani není dobrou hrou. Dokonce se nemůže pochlubit ani řemeslným zpracováním jako jeho konkurence. A Electronic Arts to věděli už před vydáním: proto titul na recenze poskytli až poté, co byla hra venku, a pod vlivem mohutné reklamní kampaně se mohla vesele prodávat. Jenže takový trik uděláte jednou, možná dvakrát a značku definitivně odstřelíte.

84i�1a
X�f0�bk=13944561&rslovo=422776&showdirect=1" target="_blank">zad, případně se kolem nich proplížit, aniž by si ho všimli.

Šaty dělají člověka

Proklouznout kolem protivníků lze i jiným způsobem , a to v přestrojení. Pokud se vám tedy podařízískatvhodný převlek. Ale nečekejte, že se tak můžete promenádovat kolem nepřátel, jak je vám libo, jen proto, že jste se nasoukali do nějakého kostýmu.

Jestliže se budete chovat podezřele, přiblížíte se k protivníkům moc blízko nebo se vám povede nějaký jiný kiks, budete odhaleni, než řeknete "kulka do hlavy". I v případě, že jste v přestrojení, se musíte chovat obezřetně.

Hitman: Absolution

Co se týče děje, Absolution navazuje na předchozí díl Blood Money. Diana Burnwood, žena, která pomáhala Agentovi 47 a byla důležitou součástí agentury International Contract Agency, zběhla a způsobila společnosti nemaléškody.

Agentura se vzpamatovala díky agentovi Benjaminu Travisovi, který rozhodl, že Agent 47 musí zabít Dianu a dostat do agentury její svěřenkyni Victorii. Ten se na misi vydá s tím, že úkol splní, ale situace se změní, když si promluví s Dianou.

Zní to trošku ohraně, ale příběh je dostatečně zajímavý, aby dával dění nějaký smysl. Součástí jsou výrazní záporáci, nějaké zvraty, takže nejsme zklamaní.

Hitman: Absolution se snaží být dostatečně drsný, takže se nebojí krve, rázných výrazů a přidává trošku kontroverze, jako v případě vražedkyň The Saints. Jde o ženy, které jsou oblečeny jako jeptišky, ale pod hábity skrývají nejen latexovou kombinézu, ale především zbraně. A tyto krásky se dočkaly vlastní upoutávky, což však vyvolalo poprask, jelikož si někteří stěžovali na to, jak jsou v ní znázorňovány ženy.

Za jak dlouho uvidíme závěrečné titulky?

A jak dlouho hra vydrží? Na tuhle otázku není jednoznačná odpověď. Je možné, že se na konec dostanete za dvanáct hodin, ale současně vám to může trvat mnohem déle s ohledem na to, jaký styl hraní zvolíte. Herní doba je tak čistě ve vašich rukou.

A pokud si rádi masírujete ego a chcete světu dokázat, že jste nejstylovější zabiják, pak vám udělá radost režim Contract, ve kterém lze vyzvat ostatní hráče a zkusit si, kdo splní jednotlivé úkoly nejlépe a získá největší počet bodů. U kontraktů je možno výrazně upravit podmínky, hračičkové si tak rozhodně užijí.

Hitman: Absolution

Užijí si i vaše oči a uši. Hitman: Absolution vypadá velmi dobře, povedlo se jak prostředí, tak animace postav a jednotlivých zabití. V případě namluvení byli přizváni profesionální herci. Agenta 47 opět namluvil David Bateson, stejně jako v předchozích titulech, ale uslyšíme třeba i Keitha Carradina (Dexter), Marshu Thomasonovou (Ztraceni), Shannyn Sossamonovou (Příběhrytíře) nebo Vivicu A. Foxovou (Kill Bill).

Nějaké mušky by se našly

Je vám zřejmě jasné, že se nám Hitman: Absolution líbí, ale nějaká negativa by se také našla. Například většina kapitol je navržena velmi dobře, ale najdou se úrovně, které se až tak nepovedly, zejména z hlediska designu.

Kromě toho, některé novinky, případně úprava několika herních mechanismů může připadat skalním fandům původních her jako neúcta ke značce Hitman.

Podle nás ovšem Hitman: Absolution nedělá sérii ostudu. Došlo k několika změnám, ale šest a půl roku je dlouhá doba, speciálně v herním světě, takže se to dalo očekávat. Podstatné je, že je hra zábavná a nabízí slušnou variabilitu.